Co je třetí svět?
Pohádka o Eloukemez
Začnu krátkou pohádkou, ale nebojte se, další text se ponese v daleko realističtějším duchu :). I když naše pohádka je vlastně taky realistická...
Žila byla jedna planeta jménem Eloukemez. Eloukemez byla moc krásná a bohatá, avšak její obyvatelé si toho nedovedli vážit a přímo se vyžívali v ignorování všeho jiného než sama sebe. Proto vymysleli politiku, aby si ospravedlnili proč vše dělají jen pro sebe, a aby měli ospravedlnění i pro budoucí činy sahající již za hranice jejich území. Říkali tomu národní zájmy.
Většinu Eloukemez si takto rozdělila celkem malá skupinka lidí, nazývejme je například Itsilatipakové. To se však jiným, říkejme jim třeba Itsinumokové, zdálo nespravedlivé. Povstali tedy a postavili se na odpor. Říkali tomu zájmy obyčejného lidu. Tak vznikly dva světy, Itsilatipakie a Itsinumokie, zdánlivě protikladné a zdánlivě na zcela opačných koncích úsečky dobro-zlo.
Eloukemez byla tedy rozdělena. Avšak části odlehlejší od center Itsilatipakie a Itsinumokie, dejme jim jméno Inentsacuzenie, si začaly uvědomovat, že nadvláda Itsilatipakie a Itsinumokie jim více bere než dává. Proto i ony povstaly, a tak se od prvních dvou světů odštěpil svět třetí. Jeho vůdcové se však ve své nezkušenosti vzhlédly v praktikách Itsilatipaků a Itsinumoků a pro obyčejné lidi Inentsacuzenie se vlastně nic nezměnilo. Tím spíše, že mladé Inentsacuzenii trvalo dlouho, než zpřetrhala poslední pouta závislosti na Itsilatipakii a Itsinumokii.
S ubíhajícími léty se vůdcové všech třech světů usadili, na sklonku svého života zmoudřeli a začali se více zajímat o své poddané. Výsledkem bylo vytvoření federace Tevs Yntsats, která od té doby svou planetu Eloukemez citlivě opatruje.
Konec pohádky. Snad vás příliš nenudila a snad vás nezmátla na první pohled nezvyklá jména. Slibuji, že dál se už budu vyjadřovat srozumitelně, neodolal jsem pokušení si na začátek trochu pohrát :).
Pojem „třetí“ svět, více méně spontánní označení zemí nezúčastněných ani na jedné ze stran studené války, je dnes již přežitek. Přesto se však, vzhledem ke své výstižnosti, stále hojně používá. V dobách studené války vznikl ještě jeden pojem, oficiálnější, ale o to více matoucí. Najednou se na mapě světa objevili jakési rozvojové země, čímž byla tato část zeměkoule oběma „válečnými“ stranami pasována na tlupu zaostalých prosťáčků.
Ač by se mohlo zdát, že dnes, na začátku 21. století, jsme již myšlenkově jinde, než v dobách studené války, právě přetrvávání pojmu rozvojové země nás usvědčuje o opaku. Proč? Předjímáme totiž, že země, které nejsou ekonomicky rozvinuté jsou nerozvinuté všeobecně. Jinak bychom přece začali říkat země ekonomicky rozvojové.
V dnešním jednostranném zaměření na efektivitu, výnos, peníze a podobné kategorie jsme si ekonomický rozměr života zbožštili a povýšili jej na ten nejvyšší, kterému se vše podřizuje. Proto kohokoliv a cokoliv ekonomicky ne zcela úspěšného považujeme za neúspěšné celkově a další rozměry skutečnosti nás pak již vůbec nezajímají. Potud by bylo vše v pořádku, kdybychom se nesnažili tuto svou pravdu prohlásit za univerzální a jedinou platnou a začít ji vnucovat i kulturám, které jsou založené na jiných hodnotách.